Sen-zlozvyk
(Filip Zajíc)
U srdce cítím, že pomalu hasnu,
Nevím komu se nyní dám,
Však tuším, že budu muset zůstat sám,
Tak smutek svůj alespoň utápím v krásnu,
Jen pro tu radost, co skryta jest v rýmech a verších,
A možná trochu pro potěchu lidí zdejších,
Já básnění se nyní oddávám.
Když slyším borové lesy jejich šustění ve vánku,
Tak únava mi víčka klíží,
A sen se ke mně blíží,
Jsem prostě okolním světem nucen ke spánku,
Spánku, jež plní překrásné sny,
Jež otvírají mi moje dny,
Já nyní se jimi dávám vést.
V těch snech nadále Tebe objímám,
Blažím Tě v nich svými dotyky,
Vím, že tyto sny patří mezi moje zlozvyky,
Však tak už to dávno nevnímám,
Já vážně toho lituji,
Však nadále Tě miluji,
ODPUSŤ.
Neváhej
(Filip Zajíc)
Každé jablko je sladké,
Když máš na něj chuť,
A životy jsou krátké,
Tak neváhej a mojí buď.
Neváhej a do jablka kousni,
Neboj se, jen ho ochutnej,
A ty atmosféro houstni,
Tak neváhej a trochu si mě dej.
Když budeš chtít tak všechno bude krásné,
Zavři oči pořádně mě vnímej,
Zavři oči a všechen žal pak zhasne,
Tak neváhej, neváhej a líbej.
Víla
(Filip Zajíc)
Ty pro mě tu nesmíš být,
Pokrytec jsem, když chci tě mít,
Jak mohu mít vílu z vodní pěny,
Když v dnešním světě pohádek už není.
Jsi tu pro všechny- ty patříš všem,
ke mně přišla jsi pouze jako sen,
Nyní však přišel čas probuzení,
A naděje na tebe pražádná není.
Tak jsem sám,
Sám a vzpomínám,
Myslím a vzpomínám na tebe,
Jak blízko bylo do nebe.
Zpátečnická
(Filip Zajíc)
Každý jde kupředu stále jen,
Však z toho se mi žaludek denně zvedá,
Bez myšlenky na cestu zpátky nepomine den,
Mě cesta zpátky ani spáti nedá.
Lidé volají: „Sláva pokroku“,
Ve jménu jehož lidský život ničí,
Však pokrok z nás dělá jen tlupu divochů,
Říkají vezmi si vše o čem smýšlíš.
Vezmi si, ale nic nedávej,
Zabíjej, mrtvých věci prodávej,
Množ se, ale plodu lásky narození nepřej,
Však sobě všech požitků dopřej.
Obrací se žaludek a srdce krutě puká
Dnes opět slyším: „Sláva pokroku“,
ach Bože, Bože to jsou muka.
Obrať své smyšlení člověče ještě je čas,
Volám jen ZPÁTKY,
Prosím Vás
Vlaštovka
(Filip zajíc)
Vlaštovka létá nad mraky,
Krouží tak blizoučko k bohu,
A my tady dole čekáme na vlaky,
Nebo jen tak postáváme v rohu.
Proč my honíme se po zemi,
A vše se s námi veze.
Nic dobré nám dost není,
A pýcha nezná meze.
My zapomínáme na ty výšiny,
Kde vlaštovka si létá,
Boží pokoj, mír a klid- to jsou příčiny,
Že duše její vzkvétá.
Modlitba Poutníka
(Filip Zajíc)
Jsem poutník- občas mě provází na cestách blesky,
Jsem poutník- někdy slunce ozáří moje stezky,
Putuji a hledám, hledám tebe,
V provlhlých botách mě rosa zas zebe.
Jsem poutník- mám však své sny a tužby,
Jsem poutník- tak nabízím svoje služby,
Přijmi mé ruce, ať pomohu tvému dílu,
Přijmi mé srdce a dej mi ještě větší víru.
Jsem poutník- proto putuji,
Jsem člověk- proto miluji,
Putuji na cestě svým žitím,
Miluji a to celým svým bytím.